CollBoard.com pro učitele a vývojáře

Založili jsme dvě skupiny na Facebooku – CollBoard.com pro učitele a CollBoard.com pro vývojáře.

✒️✒️✒️

Budeme moc rádi, když se připojíte a budete sdílet své zkušenosti, výtvory, návrhy na vylepšení a ze širšího hlediska cokoliv, co se podobných online nástrojů týká.

https://www.facebook.com/groups/308592133464575/

https://www.facebook.com/groups/589409655007256/

Tlačítko zpět na CollBoardu

Na CollBoard.com jsme přidali dlouho očekávanou funkci – tlačítko zpět. Spolu s ním je přidaná i možnost jít vpřed a používat zkratky Ctrl+Z a Ctrl+Y.

Celý systém má zatím svá technická omezení:

  • Pokud smažete objekty, které jsou vytvořené před touto aktualizací, bohužel je nelze vrátit zpět.
  • Tlačítko zpět funguje pouze do bodu, kdy se stránka načetla.
  • Pokud na tabuli pracuje více lidí najednou, tlačítkem zpět se vzájemně ovlivňují.
  • Tlačítko zpět ani tlačítko vpřed nezešednou, pokud už krok zpět nebo vpřed neexistuje. Místo toho prostě po kliknutí neudělají nic.
  • Obě tlačítka jsou na nástrojové liště. Připravujeme pro ně speciální umístění.

Všechny tyto nedostatky (kromě prvního) budeme postupně odstraňovat.

Tlačítko zpět se chová stejně jako jakýkoliv jiný automaticky aktivovaná plugin – všechny nové tabule ho mají, avšak lze ho pro každou tabuli deaktivovat.

Do budoucna připravujeme i časovou osu, pomocí které by šla prohlížet historie celé tabule.

Jak na hlasové zadávání poznámek?

Máte nějaký dobrý tip na aplikaci (nebo jakýkoliv jiný hack), jak bych mohl jednoduchým způsobem zadávat poznámky hlasem?

Využívám na to Trello + widget na homescreenu pro rychlé přidání karty. Aby byl celý proces co nejrychlejší, vytáhnu mobil a zmáčknu tlačítko hlasového zadávání na klávesnici.

Abych to rozvedl: denně si udělám několik desítek až stovek poznámek, které následně třídím a zpracovávám. Jsou to často drobné útržky myšlenek a nápadů, věci co mám udělat, komu a co napsat a podobně.

Je nepohodlné a vyrušujicí pokaždé vytahovat mobil, odemykat ho a klikat na obrazovku. Rád bych to celé udělal hlasem; sluchátka mám prakticky pořád na sobě a poslouchám.

Chytrá karanténa; prosba o pomoc

Pro @Roklen24 píšu názorový článek o tom, jaký mám jako programátor náhled na chytrou karanténu.

Sám jsem si vytkl sedm bodů, ve kterých mi chytrá karanténa připadá jako ne zcela šťastné řešení případně jako věc potenciálně nebezpečná do budoucna.

Mně samotného se přímo žádná opatření nedotkla a zároveň jsem se programátorsky na žádném řešení nepodílel. To může být určitá výhoda, protože na danou problematiku nebudu mít emotivně zabarvený názor. Avšak bych se i přesto rád dozvěděl informace i od lidí, kterých se daná věc týká osobně.

Mám v přátelích někoho z vás, kdo by se se mnou o své zkušenosti chtěl podělit? Klidně anonymně.

Mám konkrétně na mysli:

  • Lidi, kteří dávali souhlas s poskytnutím dat od mobilních operátorů
  • Někoho, kdo by byl nakažen koronavirem a tahle informace (bez toho aby chtěl) unikla (například v rámci rodiny/domu/zaměstnání)
  • Kdo pracuje s daty na druhé straně (hygienici, zdravotní sestřičky, lékaři)
  • Koho se dotkla některá z tvrdších verzí karantény v zahraničí (Slovensko / Polsko)
  • Lidi, kterým karanténa přetrhla rodiny a přátelské vztahy
  • Lidi, kterým karanténa zastavila business
  • Někoho, kdo by se na jakékoliv aplikace chytré karantény podílel jako vývojář/grafik/ux

Budu moc rád když mi napíšete buď sem do komentářů, na Messenger, nebo na email [email protected]

Srovnání nástrojů na automatizaci sdílení – JetPack

V předchozím příspěvku jsem psal o tom, jak bych rád automatizovat sdílení příspěvků na sociální sítě. Postupně bych rád popsal jednotlivé možnosti a nástroje, které jsem zkoušel.

První řešení, které jsem nasadil, je plug-in přímo do WordPressu JetPack.

Výraznou výhodou ale zároveň i podstatnou slabinou je jeho jednoduchost. Samotný JetPack dělá ve WordPressu mnoho různých věcí – jde o balíček jednoduchých, ale užitečných nástrojů.

Jedna z těchto funkcí je automatické sdílení nových příspěvků na sociální sítě. Bohužel prakticky jediným nastavením je, zda to na danou síť sdílet chci nebo nechci. Chybí mi možnost, nějakým automatizovaný způsobem určit, co konkrétně se bude dál sdílet – nadpis, text, odkaz nebo obrázek. Proto se podle mě pro složitější příspěvky (bez toho, abych příspěvek stejně ještě jednou musel na sociální síti poupravit) úplně nehodí.

Facebook? LinkedIn? Twitter? Instagram?

Facebook?, LinkedIn, Twitter, Instagram, Post, Story, Skupiny, Stránky…

Možností sdílení příspěvků je dneska tak ohromné množství, že je někdy těžší nasdílet příspěvek všude, než jeho samotné napsání. Navíc je každá z výše uvedených platforem dost velkou černou dírou na čas.

Existují plánovače pro sdílení obsahu na sociální síťě. Avšak jako programátor bych měl rád nějaké jedno centrální místo, kde mám všechno – takový můj content single source of the truth. Tohle místo chci mít pod svoji vlastní kontrolou.

Zjistil jsem, že je překvapivě jednoduché nastavit si blog takovým způsobem, aby mi automatický sdílel příspěvky na sociální sítě. Tohle je můj první takový příspěvek.

Budu moc rád za feedback a návrhy na vylepšení. Případně se s vámi velmi rád podělím o zkušenosti jakým způsobem si takovou věc můžete nastavit také.

Most useful browser APIs

On the 24th of January 2020, I will talk on the DevConf 2020 conference with a topic of Most useful browser APIs. I will show a lot of exciting and important features of modern browsers:

  • I will make a brief overview of the browser storages – LocalStorageSessionStorageIndexedDB, and one framework example, Dexie.js.
  • How to handle files in the modern web apps by Drop and FileReader
  • Parallelization with WebWorkers
  • Making app real-time with WebSockets and antipattern of the heartbeat of long-polling + example of working with raw API vs. working with Socket.io.
  • All about <canvas/> and its 2D context through making a simple game with physics!
  • Few sentences about supercool technologies WebGLWebVR
  • And a small but vital API to make a game –  Pointer lock API.

I will welcome any comments and notes to the presentation:

https://docs.google.com/presentation/d/1JtglaConiPQOvKU2vsmXkZSC1GgTBRjpfk40geRud0Q/edit?usp=sharing

401 milionů za eshop s třemi položkami! Moc nebo málo? A dá se taková věc vyrobit za víkend na hackathonu?


401 milionů korun – tolik bude stát eshop na dálniční známky, ohledně kterého se poslední týden strhla na internetu vášnivá debata. K jeho přesnému zadání nemá veřejnost přístup. I přesto se neustále debatuje, kolik by takový projekt měl vlastně stát.

  • Je 401 milionů za jednoduchý eshop se třemi položkami mnoho peněz?
  • Je 401 milionů za komplexní systém který řeší IT servis dálnic v České republice mnoho?

Primární problém však nakonec není v samotné ceně zakázky, ale v neznámém zadání celého projektu. Jen velmi těžko se bude komukoliv usuzovat zda je 401 milionů mnoho a o kolik je suma přemrštěná. Možná jde o řádově předřazený projekt nebo na rybníček s kapříky zbyl jen nějaký ten drobný desáteček. 

Po pár dnech padl návrh, celý systém vytvořit zdarma a rychle

Osobně hackathony miluji, účastním se jich, i já je někdy pořádám, občas jsem v roli mentora nebo porotce. Sám bych pravděpodobně další víkend “hackoval”, nebýt toho, že v tu dobu mám přednášku v Brně na IT konferenci DevConf. Myslím, že uspořádat hackathon na toto téma je naprosto parádní nápad.

Zvláštní ale je, jakým způsobem se celá věc prezentuje

“Chceme dokázat, jak absurdní je zadat zakázku za 401 milionů, když to pár schopných lidí dokáže udělat za víkend.” 

To, co není “neschopné” ministerstvo schopné vytvořit za 400 milionů korun, vytvoří parta nadšenců za jediný víkend.

Zpráva s titulkem: “Nic místo čtyř set milionů korun? Programátoři chtějí udělat systém dálničních známek zdarma”, se objevuje i na ČT24.

Zkusme se nad tím ale trochu racionálně zamyslet. Vytvářet IT systémy není jednoduché. Je velký nedostatek lidí, kteří to umějí. Často největší složitost spočívá v tom, umět systém propojit s dalšími systémy a integrovat ho do celého procesu – v tomto případě Ministerstva dopravy nebo ŘSD.

To není něco, co by se dalo vytvořit jen tak za víkend, jako zábava z hecu za náklady pár desítek tisíc korun (na režijní náklady, jídlo, prostory,…). Pro takovou věc je potřeba tým profesionálů a práce v délce mnoha měsíců. Ta něco stojí. Velmi pravděpodobně to není 401 milionů, ale také ne 0 nebo několik desítek či set tisíc korun.

V žádném případě nechci obhajovat vládu Andreje Babiše, Vladimíra Kremlíka, ministra dopravy, ani shazovat iniciativu Tomáše Vondráčka, iniciátora hackathonu. Přijde mi super nápad hackathon zorganizovat – rád bych ale do debaty vnesl trochu střízlivější názor.

Nezávisle na téhle kauze píšu sérii článků o hackathonech, kde se snažím do celé problematiky hackathonů vnést trochu jiný pohled, než jen slepé nadšení. Prosím, dívejme se na hackathony jako na akce, kde se dají vyjasnit myšlenky, doladit zadání, naučit se mnoho užitečných věcí, užít kopec zábavy,ba dokonce i něco malého naprogramovat. Rozhodně se na ně ale nedívejme jako na náhradu dlouhodobé profesionální práce.

I přesto všechno si myslím, že hackathon smysl dává. Rozhodně na ně jděte! Nečekejte ale, že vytvoříte systém, kterým ušetříte  Česku 401 milionů korun. Za jeden víkend se klidně můžete naučit základy, jak se vůbec e-shop tvoří nebo se seznámit sezajímavými lidmi. Hackathon může velmi dobře přitáhnout mediální pozornost k netransparentním zakázkám a přispět tak k lepším výběrovým řízením v budoucnu.

Bral bych tento hackathon jako formu happeningu, ne jako reálné řešení. To samozřejmě pro vás i tuhle zemi hodnotu má!

Co to je to hackathon a proč na něj jít?

Hackathon je akce, kde se na víkend sejde parta programátorů, designérů a dalších šílenců a promění hektolitry kávy ☕ na spoustu nekvalitního kódu.

To je řečeno samozřejmě s trochou nadsázky. Proč se takovéhle akce vůbec konají? Kdo je organizuje a proč? A máte důvod se sami něčeho takového účastnit? Já sám jsem za poslední dva roky strávil na hackathonech opravdu mnoho času a proto bych vám rád popsal, co očekávat z mnoha různých perspektiv v sérii článků:

  • Co to je to hackathon a proč na něj jít?
  • Jdete na hackathon? Co (ne)dělat a proč (ne)vyhrát?
  • Jak hackathon organizovat
  • Z pohledu zadavatele (, sponzora nebo partnera)
  • Mentora
  • A porotce

Pokusím se být nestranný, ačkoliv právě teď sedím na Smart Health Hackathonu. A sám jsem se už v mnoha hackathonech v různých rolích angažoval.

V prvním a druhém článku bych začal tím, co se bude týkat nejvíce z vás – hackathon z pohledu účastníka.

Jak to obvykle vypadá

Většina hackathonů má do větší či menší míry následující formu:

Pátek

  • 16:00 – 17:00   Příchod Je dobré přijít o trochu dřív, než na začátek prezentací a seznámit se.
  • 17:00 – 18:00   Prezentace nápadů obvykle každý hackathon začíná prezentací nápadů. Každý, kdo má nějaký nápad, přijde a představí ho před všemi ostatními účastníky. Obvyklý počet lidí, kteří prezentují, je tak polovina.
  • 18:00 – 18:30   Hlasování se naopak účastní všichni. Po hlasování se vybere určitý počet nápadů, které se budou realizovat. Lidé, kteří úspěšné nápady prezentovali, si teď mají teď za úkol vybrat tým.
  • 18:30 – 19:00   Rozdělení do týmů – Ti, co neprezentovali případně nebyly v hlasování vybráni, jdou za těmi, kterých nápady byly vybrané a které se jim líbí a  „ucházejí se o místo“. Dobré hackathony jsou nastavené tak, že se na všechny dostane.

 A také se každému týmu dostane potřebných lidí – programátorů, designérů a někdy lidí kolem byznysu a tvorby prezentací.

  • 19:00 – 19:30   Večeře je nezbytná součást. Pravidlem bývá hodně dobrého jídla 🙂 .
  • 19:30 – 00:00   Práce – Před tím, než otevřete editor a začnete programovat, pořádně si vydefinujte, co vlastně budete v týmu dělat a založte nějaký způsob organizace. Například Trello. O tom budu mluvit víc v dalším článku jak vyhrát hackathon.

Někdy se jde na konci dne někam posedět. Jsou případy, kdy se na místě pracuje celou noc nebo je místo na spaní.

Sobota

  • 08:00 – 10:00   Snídaně se spoustou kávy na rozjezd dne 
  • 12:30 – 13:00   Oběd
  • 14:00 – 14:45   Přednáška je typická věc, která bývá součástí mnoha hackathonu ty jsou tématické přednášky. často bývají pozvání různý zajímavý programátoři designéři zakladatelé firem a podobně
  • 15:00 – 16:30   Workshop a často jsou přednášky střídané workshopy velmi častou součástí je k tomu bývá workshop o tom jakým způsobem dělat prezentace
  • 19:00 – 19:30   Večeře

Často přichází na konci druhého krize. Nic se nedaří Tak jak jste si naplánovali tým je trochu rozhádaný a do prezentace jste ještě ani nakopli. Vůbec nezoufejte, takováhle situace je úplně normální a často se zvrátí k dobrému.

Neděle

  • 08:00 – 10:00   Snídaně
  • 12:30 – 13:00   Oběd
  • 15:00 – 17:00   Prezentace – když je práce hotová každý tým prezentuje. Velmi častý formát bývá že každý tým má na prezentaci 5 minut a v prezentaci zahrne a jak slidy tak ukáže demo toho, na čem pracoval. Potom následuje tříminutový prostor na otázky pro porotu.
  • 17:30 – 18:00   Vyhlášení vítězů – Často tohle rozhodnutí bývá mnohem více o dojmu, který jste na porotu udělali než o skutečných kvalitách či potenciálu vaší práce. takže pokud se neumístíte nezoufejte. A pokud vyhrajete, nenechte se tím zbytečně ukolébat.

Po vyhlášení vítězů následuje afterparty.

🎉🎈🎊

Mám se účastnit?

Jaká je správná motivace k tomu jít na takovou akci? Mezi lidmi, co jsem po hacathonech potkal, jsem zažil různé motivace, některé dávají smysl, jiné často vedou k frustraci z nenaplněného očekávání.

Chci vyhrát

Drtivá většina (ne však úplně všechny) hackathony mají jako výhru nějakou hodnotnou cenu či finanční částku. Mnoho lidí ji má jako hlavní motivaci.

Problém je, že neexistuje žádný rozumný způsob, jak výhry najisto docílit. Porota obvykle vidí projekty pouhých 5 minut a je často velmi náhodné, jak rozhodne, to potom vede k velké frustraci. Sám jsem viděl mnohem více zklamaných týmů, než týmů radujících se z výhry.

Výhra má často i své nevýhody. Sám jsem několik hackathonů vyhrál a po výhře následuje mnohem větší, často naprosto neopodstatněné, očekávání od projektu.

Nakonec se vám může stát, že kvůli výhře propálíte zbytečné týdny času navíc.

Začít nejúžasnější projekt

Další problém bývá obrovské očekávání od kvality projektů. Berte to tak, že se jedná se mnohem více o „zajímavou víkendovou zábavu“, než o způsob, jak změnit svět, nastartovat svoji kariéru či konečně rozjet projekt svých snů.

Seznamte se

Naopak, co u hackathonu smysl dává, je poznávat nové lidi, kolegy, kamarády apod. Nebo poznat, jak se vám s kamarádem pracuje předtím, než založíte firmu.

Já jsem na Startup Weekend Prague poznal jednoho z mých nejlepších kamarádů Maxe Kozlova.

A v průběhu Hackuj stát jsem zjistil, jak se mi pracuje s bráchou.

Pokud někdy chcete zakládat startup s kamarádem nebo s někým z rodiny, zajděte s ním na Hackathon! Je to velmi „levný“ způsob jak ověřit, že spolu fungujete nejenom jako přátelé, ale i na profesní rovině.

Vyzkoušejte nové technologie

Asi jedna z největších výhod hackathonů je, že zde můžete velmi levně dělat špatná rozhodnutí. Pokud vyberete nesprávný framework, poskytovatele serverů nebo programovací jazyk, nevadí. Vyjde vniveč jedno víkendová práce, co je neúměrně příznivější, než pokud byste se do projektu pustili mimo hackathon a po půl roce byste zjistili, že je potřeba všechno předělat.

Moje doporučení zní: pokud se chcete něco naučit nebo vyzkoušet, hackathon je naprosto ideální půda.

Poznejte problémy ostatních

Hackathony jsou (v drtivé většině případů) někým sponzorované. Korporace, startupy, malé firmičky ale i města a nebo např. státní instituce dávají do hackathonů hodně peněz. Zároveň s tím tam posílají své zaměstnance a nápady.

A z toho vyplývá asi největší hodnota hackathonu. Dostanou se k vám problémy a způsob přemýšlení, který mají jiný lidé v jiném typu firem, oborů a institucí.

Já sám jsem se takto seznámil s tím, jak to funguje v IKEMu, továrně ABB i jaké má problémy Česká energetická přenosová soustava.

Poznejte interní nástroje a data firem

Tenhle bod souvisí s předchozími dvěma. Mnoho firem ukáže na hackatnonu své interní tooly a datasety ke kterým byste se jinak jen těžko dostali.

Pracujte efektivně

Hackathony jsou skvělá možnost, jak se naučit pracovat velmi efektivně. V praxi se vám totiž lehce stane, že podceníte náročnost projektu trvajícího půl roku. Na začátku se vám zdá, že ho s přehledem stihnete a děláte zbytečnosti (ladíte drobné detaily designu, mikrooptimalizujete, apod.). Pokud však máte vytvořit alespoň něco za 1 víkend, jste nuceni  být mnohem efektivnější a určit spoutu věcí, které vůbec dělat nebudete

Najezte se a nasbírejte reklamní předměty 🙂

Tenhle bod zní jako blbost, ale znám lidi, co se chodí po hackathonech najíst a nabrat novou zásobu propisek. Pokud vám to stojí za to vězte, že na většině hackathonů nebudete zklamáni.

Dává vám to smysl?

V dalším článku napíšu, jak se na hackathonu chovat a jak na něj být vůbec vybrán.

PS:

Pokud vás článek zaujal a chcete vědět až vyjde další, můžete mě sledovat na LinkedInu či Facebooku.

PPS: Budu rád za návrhy, připomínky a komentáře.

Soutěž Leonardo

Měl jsem tu čest být v porotě soutěže Leonardo, vynálezecké soutěže pro střední průmyslové školy. Jednotlivé týmy se snažily přijít s tím, jak by mohla vypadat moderní implementace vynálezů Leonardo da Vinciho.

Soutěž byla organizovaná Výzkumným ústavem pro podnikání a inovace.  A já jsem byl pozván Martinem Kotkem z Asociace virtuální a rozšířené reality.

Spolu se mnou byl v porotě Michal Vavrečka a Jindřich Adolf z ČVUT CIIRC.

Prezentovalo 5 týmů každý zhruba 20 minut a nápady byly opravdu velmi různorodé.

2D tiskárna v rámu 3D tiskárny

Prvním tým prezentoval funkční model knihtisku. Ten vytvořit velmi levný, rychý a ekologický tiskařský lis. K výrobě lisu na 2D plakáty využili 3D tiskárnu. Jednak mnoho dílů i samotná raznice s testovacím nápisem AHOJ byli vytištěné pomocí 3D tiskárny, tak krokové motory a rám byly vzaté z běžné stolní 3D tiskárny.

Tým se nakonec umístil v soutěži jako 3.

Pohled na raznici na tiskárně.

3 děla v jednom

Dělo které střílí koule s dusíkem, aby pomohlo hasičům s požáry? Na první pohled nesmysl, prototyp tohoto děla vyrobil druhý tým v pořadí. Jako porotu nás velmi překvapilo velmi precizní zpracování modelu. Ten byl vyrobený ze dřeva a z plastové trubky pomocí soustruhu. Škoda (nebo možná štěstí pro porotu) byla, že samotný model nebyl funkční.

Tříhlavňové dělo

Ne sklápěcí, ale otočný most

Další velmi zdařilý model měl třetí tým. Ten vyprototypoval most, který má z každé strany otočné rameno směrem do boku. Uprostřed je mostovka rozpůlená našikmo a secvaknutá železnými tyčemi, aby se mohl hladce otevřít a zpět zavřít.

Otočný most

Dron, miniletadlo a kryptex

Co když potřebujete léky, ale bydlíte na samotě a nemáte prostředky k tomu dostat se do lékárny? Tento problém byl vyřešen napůl bezpilotním dronem a napůl letadélkem, které dokáže doručit malou schránku. A schránka není jen tak obyčejná, ale kryptex, kterým je její obsah chráněn. Překvapilo nás, že místo obvyklého postupu, kdy by se schránka designovala pro letadélko, designoval se dron okolo schránky. Řešení i ostatní porotce zaujalo a nakonec se umístil v soutěži jako 2.

Kombinace letadla a drona se schránkou

Autíčko snad se všemi senzory, které vás napadnou

Poslední prezentující tým vyrobil autíčko TARBÍK. Jde o na dálku ovládané vozítko, které dokáže bezpečně monitorovat prostor na dálku. Ten se nakonec i vyhrál i kvůli dobře funkčnímu prototypu a velmi profesionálně zvládnuté prezentaci

Průzkumné vozítko

3D tisk, Arduino a skvělé modely

Celkově mi podobný koncept soutěží dává velký smysl. Asi mnohem větší než víkendový hackathon. Někdy mě samotného překvapí, jaké věci jsou lidé už na střední škole schopní vytvořit.

Být porotcem je čestná, leč nevděčná role. Člověk musí rozhodnout, který z týmů si zaslouží vyhrát i když jsou nápady velmi různorodé a těžko se poměřuje opravdu pěkná modelařina spolu s “bastlířskou tiskárnou”. A navíc sám vím, jak může takové rozhodnutí potěšit i zamrzet. Nakonec převážil funkční prototyp a velmi profesionální prezentace posledního týmu.

PS: Budu rád za návrhy, připomínky a komentáře.

Podívejte se na fotky z celé soutěže. Autorem je Michal Kotek: